Když se o bolesti z dětství nesmělo mluvit
Co si s sebou neseme z dětství? A co se může stát, když o bolestných zážitcích dlouhá léta mlčíme?
Gábině bylo 53 let, když přišla na terapii kvůli vážným zdravotním problémům.
Trpěla Crohnovou chorobou, chronickým zánětlivým onemocněním trávicího traktu. Její zdravotní stav byl natolik závažný, že jí lékaři museli odstranit část střev.
Později přišla další těžká diagnóza – agresivní forma rakoviny prsu ve druhém stadiu.
Gábina chtěla porozumět tomu, co prožívá, a hledala také podporu při zvládání své náročné životní situace.
Vzpomínka, která se vrátila po 45 letech
Během terapie se Gábině vybavila vzpomínka na událost z doby, kdy jí bylo pouhých osm let.
Spolu se svou mladší kamarádkou se stala obětí sexuálního násilí čtyř dospívajících chlapců ze sousedství.
První na místo přišla její maminka. Odvedla Gábinu domů, posadila ji do vany a začala ji umývat.
Potom jí řekla, že o tom obě nikdy nikomu nepoví. Že to zůstane jejich tajemstvím.
Představ si osmiletou holčičku, která právě prožila něco tak strašného.
Potřebovala obejmout. Potřebovala slyšet, že je v bezpečí a že za to, co se stalo, nenese žádnou vinu.
Takovou oporu však tehdy nedostala.
Co si neseme z dětství?
Závažné zážitky z dětství mohou dlouhodobě ovlivňovat naše psychické zdraví, pocit bezpečí, vztahy i způsob, jakým reagujeme na stres.
Možná jsi také vyrůstala v rodině, kde se nesmělo plakat.
Možná jsi slýchala:
"Nebreč."
"Buď hodná."
"O tomhle se nemluví."
"To musíš vydržet."
A tak ses naučila své pocity skrývat.
Možná jsi byla vždycky ta silná. Ta, která všechno zvládne. Ta, která se stará o ostatní, ale na sebe často zapomíná.
